Tradičnímu červnovému rozloučení se čtvrťáky zadnotřebaňské školy jsme letos podruhé přispěli scénkou nazkoušenou během jara na kroužku dramatické angličtiny.
Ve výuce třeťáků a čtvrťáků jsem opět vycházel z písniček a říkanek od Carolyn Grahamové, americké učitelky a klavíristky, která se dlouhá léta věnuje učení angličtiny pomocí rytmických říkanek (chants) speciálně složených pro výuku. Podobně jako loni jsme s dětmi vymýšleli, které písničky bychom mohli do divadelní scénky použít. Stejný program jsem letos vedl i se čtvrťáky na ZŠ Marjánka v Praze – Břevnově. Jak „venkovské“, tak „městské“ děti se shodly, že by rády zahrály scénku z vesmíru, nadchly se do představy astronautů letících na cizí planetu a setkávajících se s ufony. Nejtvrdším oříškem bylo vymyslet, co se na té ufonské planetě vlastně stane. Má představa, že lidé něco naučí ufony a ufoni na oplátku lidi, byla vesměs instiktivně odmítána (dětem se zjevně jevila jako příliš didaktická), zejména chlapci se pouštěli do spontánních stříleček, až jsem chvílemi litoval, že jsem je nechal vybrat si téma. Situaci pak vyřešila právě písnička, kde se zpívá o pizze. Jeden z astronautů, milovník pizzy, si objedná pět kousků na cestu do vesmíru, po zajetí u masachtivých ufonů si na ně vzpomene, takže kosmonauti jsou nakonec vykoupeni. Dětem se tedy dostalo požadovaného násilí v podobě chytání do záclon a nakonec i občerstvení z dobřichovické pizzerie. A pan učitel si oddechl, že má divadelní maraton posledního červnového týdne úspěšně za sebou.
Naší přední pet-artové sochařce Veronice Richterové děkuji za cenné rady ohledně designu kostýmů a všem aktivním rodičům děkuji za spolupráci při jejich výrobě. Poděkování patří hlavně všem aktivním a snaživým dětem, které se divadla s chutí zhostily.
František Chlaň
Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.